WHY

Protože příběhů ze života není nikdy dost 

Všichni věrní čtenáří ví, že jsem byla škaredá ,,hraniční'' anorektička. Všichni taky víme, že jsem z toho nejhoršího venku. Co ale nevíte, je důvod. 

Protože i tato část, by vydala minimálně na jednu celou kapitolu, podělím se s vámi o kratší a méně sentimentální verzi. A to i přesto, že jsem momentálně sentimentálně spíše přeladěná.

Jak už to tak bývá, anorektičky nikoho neposlouchají, ať to chceme či nechceme přiznat, jsme nejchytřejší a vlastně nám nic není. Jen ostatní závidí. Přátelé, rodina, nejbližší - jejich slova nemají váhu. A my jen kopeme kolem sebe.

Já nebyla jiná. Až ztráta milované osoby mě donutila zamyslet se nad tím, jak nakládám s vlastním zdravím a tím pádem i se životem. Fakt, že mám něco, čeho si nevážím je bezohledné. Tehdy politováníhodné, protože jsem si to neuvědomovala. 

Nicméně co se má stát, stane se a já razantně změnila názor. Ze dne na den, sama, bez pomoci, bez doktorů. 

Abyste si to nemalovali růžově, nebyla to sranda. Přežrat se bylo na denním pořádku, pláč z nabytých kil také nechyběl. Prostě klasika, kterou znáte z učebnice. 

Jak jsem na tom teď? 

Cvičím, ale ne moc, abych do toho nespadla znovu. Jím sladké, ale s mírou, protože moje tělo si po šoku uchovává tuk pro případ, že by se to opakovalo. Jím zdravě proto, že už chci své tělo jen hýčkat. Pizzu, burger a dort si dám proto, abych pohladila nervy a duši. Abych se odměnila za ten kus cesty, který jsem ušla. 

Ani to ale není tak růžové. Kus cesty zamnou, kus předemnou. 

Anorexie apod. není jen o kostech, suchých vlasech a podrážděnosti. Je to o tom, že tělo odnaučíte to, co je normální. A dostat se k normálu zpět trvá 2x déle. Máte problémy s jídlem, se zažíváním, s psychikou. A xkrát se samozřejmě přistihnete u toho, jak nejíte po 9. večer ořechy proto, že hrst obsahuje tolik tuku, kolik jste jídali za 2 dvy dny. Po obědě si nedáte dort, která má tolik kalorií, kolik jste právě vycvičili na zumbě. 

Proto vám znovu radím. Važte si svého těla za to, jaké je. Protože pokud ho poškodíte jednou, vrátí se vám to. Na dlouho. Tělo má totiž naneštěstí sloní paměť.

*Cause there is no enough life story 

All of my faithful readers know about my ,,almost'' anorexia period. We all know I'm out. But you don't know the reason. 

It's one of these stories which take forever to talk about so I give you a shorter and less sentimental version. Even though I'm really sentimental today. 

Anyway, every anorexic knows the best she is not sick. Friends, family, they all don't know anything about being beautiful. Yes, this is how I felt. Nothing matters. You are just too offensive to admit you have a real problem. 

I wasn't different. I ignored everyone even someone I loved real deep. Then loss of him made me realize what's going on. You only have one life and one health and you should think of this everyday. Cause waste your health if you have it it's mean or regrettable if you are me and don't realize you have a problem and you gamble your life. 

It happened overnight. I've changed my attitude without doctors, advice or anyone/anything else. I knew I have to do it alone. 

But don't think it was easy. It wasn't. 

I cried a lot, I hated myself for eating candies, cakes and burgers. Just the things you all have read about. 

What am I doing now?

I workout - nicely but not too often so I fail again. I eat candies time to time but eat mainly healthy - not to be skinny but to be healthy. To treat my body well. I eat cake to reward myself for being a strong girl. 

Sounds nice but it's not over. I still need to change a lot. I still have remorse after eating nuts in the evening cause I know how many grams of fat are in it. Or I think I'm stupid when eat a piece of cake cause that cake contains as many calories as I just burnt on Zumba dancing. Seriously not easy at all. Thanks to my stupid experiment I have a major digestion and mental problems. 

You need to keep thinking of your body cause it has a long memory. Once you do something bad it will remember everything. And it will take forever to fix it all. So love your body the way it is.